Úzkost a strach patří k nejstarším emocím člověka.
Pravěký člověk se obával nepoznaného, zkoumal svět. V minulých stoletích lidí trápily války, hladomor, epidemie. Zdálo by se, že v porovnání s někdejšími problémy si žijeme bezstarostně.
Je to však opravdu tak? Z čeho má úzkost moderní člověk, a jak si s ní umí poradit?
Úzkost – moderní pojem nebo diagnóza?
Úzkost je emoce, kterou vystihuje pocit napětí, obav a fyzických projevů.
Odborná definice popisuje úzkost jako emoci, kterou vystihuje pocit napětí, obav a fyzických projevů.
O úzkosti se v dnešní době poměrně často mluví. Každý si pod ní představí něco jiného. Úzkost jako taková má různé stupně.
V slabších formách se dá o úzkosti mluvit jako o nervozitě nebo silnějším psychickém vypětí. Můžete ji například pociťovat před nepříjemnou situací, před návštěvou doktora, před zkouškou, pohovorem, cestováním.
Úzkost (odborně anxieta) však může být i závažná diagnóza jako součást onemocnění generalizovaná úzkostná porucha nebo při různých formách fobie. O těch si povíme později.
O tom, jak se léčí úzkost, si napíšeme v našem dalším článku Léčba úzkosti.
Proč jsme úzkostní
Zní to paradoxně, ale pocity úzkosti a psychické nepohody nám pomáhají překonat stres a nepříjemné situace. Úzkost má tedy adaptivní charakter. Strach jako takový by nám měl pomáhat v situacích, kdy může dojít k našemu ohrožení.
Adrenalin, který se vylučuje ve stresových situacích pomáhá našemu tělu bojovat s nebezpečím nebo uprchnout. Problémem však je, pokud nám strach přeroste přes hlavu, a my zůstáváme paralyzováni.
Příznaky úzkosti
Jak tedy zjistíte, že by se u vás mohlo jednat o úzkost?
Příznaky úzkosti jsou psychické, ale i fyzické, a patří mezi ně tyto pocity:
- cítíte se ohrožen, vystrašený
- máte nadměrné obavy
- těžko se koncentrujete
- máte problémy se spánkem
- jste nadměrně bdělý, ostražitý,
- lehce se vylekáte
- cítíte se unavený
- před výjimečnou situací jste neklidný, nervózní
- jste vnitřně napjatý
- máte depresivní sklony
Mezi fyzické příznaky anxiety řadíme:
- napětí ve svalech
- problémy s dýcháním, zrychlené, mělké dýchání (hyperventilace)
- bolesti hlavy, zad, svalů
- třes, tiky, chvění
- zrychlená srdeční frekvence (tachykardie)
- pocení
- červenání se, blednutí
- průjem, zácpa, potíže s trávením
- bolesti břicha
- plynatost
- píchání v oblasti srdce, pocit sevřené hrudi
- pocit suchu v hrdle
Úzkostná porucha
Jedná se o závažnější formu úzkosti, která může vyžadovat užívání léků. Pacientům se také doporučují sezení u psychologa a doplňkové relaxační techniky.
Od běžného pocitu úzkosti dělí úzkostné poruchy jejich trvání – pocit nepohody a napětí přetrvává dlouhodobě, někdy i bez konkrétní příčiny. Výrazné jsou i fyzické příznaky onemocnění, které jsme zmínili výše.
Úzkostné poruchy mají více forem:
Generalizovaná úzkostná porucha
Chronické onemocnění, které je charakterizováno dlouhodobým pocitem obav a úzkostných myšlenek. Pacienti často nedokáží pojmenovat příčiny svého strachu. Tato forma je nejčastější forma úzkostných poruch.
Príčiny
Příčina tohoto onemocnění není dosud jasná, předpokládá se nerovnováha neurotransmiterů serotoninu a kyseliny gama aminomáselné (GABA).
Do jisté míry se podílí na jejím vzniku i vliv genetiky. Studie dělány na dvojčatech předpokládají 30% podíl genetiky.
Rizikem pro vznik tohoto onemocnění je i vliv povahy. U některých dětí se dá od dětství pozorovat sklon k ustrašeným myšlenkám. Stresové prostředí a silná emoční traumata mohou také přispět k rozvoji onemocnění.
Výskyt
V české epidemiologické studii EPIA na dospělých obyvatelích Slovenska se zjistil výskyt generalizované úzkostné poruchy u asi 5 % účastníků výzkumu. Běžné jsou i různé kombinace úzkosti s depresemi nebo fobiemi.
Diagnostika
Diagnostika je u psychiatra, po ústním pohovoru a konzultaci různých příznaků onemocnění. Na to, aby se diagnostikovala generalizovaná úzkostná porucha, je třeba trvání příznaků alespoň po dobu 6 měsíců. Významné je i to, jak moc je narušeno běžné denní fungování pacienta. Čím více, tím těžší stupeň onemocnění je přítomen. Laboratorní vyšetření a potvrzení úzkosti neexistuje. Lékař psychiatr však může konzultovat onemocnění například i s vašimi rodinnými příslušníky, aby získal co největší počet informací.
Léčba
Onemocnění se léčí antidepresivy (nejčastěji ze skupiny SSRI), anxiolytiky a psychoterapií. Mnoho případů generalizované úzkostné poruchy zůstává neléčených, neboť pacienti nevyhledají pomoc odborníka.
Prevence
Prevence neexistuje. Pacientům s generalizovanou úzkostnou poruchou, ale i zdravým lidem se doporučuje vyhýbat se silnému stresu a přetížení organizmu. Pokud začnete pociťovat zhoršení onemocnění, odpočiňte si a při vážnějších problémech navštivte psychiatra, který vám může zvýšit dávku léků a přidat více sezení u psychoterapeuta.
Panická porucha
Poznáte ji podle náhlých a rychlých pocitů intenzivní paniky a hrůzy.
Příznaky
Pacient, který má panický záchvat, se může třást, být zpocený, má výrazně zrychlenou srdeční frekvenci, špatně se mu dýchá. Dokonce může mít bolesti v oblasti hrudního koše, proto se mnoho pacientů s panickým záchvatem lekne, že umírá.
Typický je i pocit zbláznění se, ztráty kontroly nad sebou, pocit, že věci kolem vás nejsou reálné. Běžně tento nepříjemný stav trvá do 10 minut, ale někdy to může být i déle.
Příčiny
Příčina tohoto onemocnění je nejčastěji přežití silného emoční traumata, ale může se objevit i bez zjevného důvodu. Při panické poruše mohou mít pacienti nerovnováhu neuromediátorů v mozku, podobně jako při generalizované úzkostné poruše.
Příčinou může být i pacientova zvýšená citlivost na oxid uhličitý a vliv genetiky.
Výskyt
Panická porucha se poprvé objeví obvykle až v dospělosti, po 35. roku života. Ženy na ni trpí dvakrát častěji než muži, u dětí je vzácná.
Pacienti s panickou poruchou se mohou začít po záchvatu chovat jinak než obvykle. Je to způsobeno jejich strachem z dalšího možného záchvatu.
Diagnostika
Pacienti po prvním panickém záchvatu často navštíví odborné lékaře – kardiologa, plicního a podobně. Je důležité vyloučit všechna možná onemocnění, která by tento stav mohla způsobit, ale pacienti při panickém záchvatu nejsou fyzicky nemocní tak, jak si na začátku myslí. Zkušení lékaři vás nasměrují k psychiatrovi, který vám pomůže léčit toto onemocnění.
Léčba
Léčba spočívá v antidepresivech s různým mechanismem účinku (tricyklická antidepresiva, SSRI, SNRI antidepresiva) a psychoterapii, případně kognitivně-behaviorální terapii.
Fobie
Neracionální strach z něčeho, někoho, určité situace.
Pacient si může uvědomovat, že strach není opodstatněný, přesto nedokáže ovlivnit svou emoci a pocit úzkosti. Strach, který je přiměřený nebezpečí, kterému jste vystavený je však adekvátní odpověď organismu.
Druhy fobii
Jak tedy rozpoznáte strach od fobie?
Pokud vám váš strach značně zasahuje do vašeho života, vyhýbáte se určitým situacím, neumíte ho kontrolovat, pravděpodobně se bude jednat o fobii.
Mezi nejčastější fobie patří:
- fobie z různých zvířat (pavouků, hadů, psů)
- fobie z přírodních úkazů a jevů (z tmy, bouře, vody, výšky)
- fobie z různých situaci (strach z létání letadlem, strach z vlaků, aut, strach z veřejného vystupování)
- fobie z malých, uzavřených prostor (známá klaustrofobie)
- fobie z lékařů, nemocnic, jehel, krve, z vyšetření
- jiné fobie například strach z balónů, dušení se, strach z jídla, ze zvuků
Sociální úzkostná porucha
Patří mezi méně závažné formy úzkosti, ale časem se může zhoršovat a vyžaduje vaši pozornost. Trpí na ni přibližně 1 – 2 % populace, častější je u žen.
Kdy se dostaví?
Při této formě onemocnění je úzkost nejsilnější při různých společenských setkáních a událostech. Pacient má tendence vyhýbat se těmto situacím, což onemocnění jen zhoršuje, neboť dochází k izolaci. Stejně mohou nastat problémy při běžném denním fungování pacienta – lidem se nedá vyhnout všude. Pro lidi se sociální úzkostnou poruchou může být tak problémem i obyčejný nákup.
Nejčastěji stresují tyto lidi situace jako:
- veřejné vystoupení, mluvit před množstvím lidí
- výkon před publikem (běžná tréma je v těchto situacích normální, nesmí vás však paralyzovat, případně nemáte tendence vyhnout se události)
- jídlu a pití na veřejnosti
- používání veřejných toalet
- přímý kontakt s personálem v obchodech a různých institucích
Léčba
Léčba je zaměřena na nácvik sociálních dovednosti a cvičení si projevu před lidmi, v případě potřeby jsou nasazena antidepresiva. V některých situacích se mohou pacientovi před stresujícím zážitkem podat anxiolytika, není to však dlouhodobé řešení onemocnění. Hrozí u nich riziko závislosti a samotnou příčinu onemocnění neléčí.
Obsedantně-kompulzivní porucha
Poměrně časté onemocnění, které se nachází přibližně u 2 – 3 % populace. Vyskytuje se častěji u dětí a mladších dospělých, ve většině případů dochází k propuknutí onemocnění před 25. rokem života.
Příznaky
Jak již napovídá samotný název, pacienti s tímto onemocněním mají obsedantní myšlenky, kterých se neumí zbavit. Pacient si dokola představuje katastrofické scénáře, které se mohou stát. Tyto myšlenky neumí zastavit a víří mu v hlavě prakticky neustále.
Celý den je tedy zajat úzkostí a nedokáže se soustředit na nic jiného. Aby tyto nepříjemně myšlenky dokázal potlačit, musí provádět takzvané kompulze. Jsou to zvláštní pohyby a rituály, kterými se na krátký čas pacient uklidní, a následně se celý proces opakuje.
Častý projev obsesí je například velmi časté mytí rukou. Pacient se bojí nakažení různými bakteriemi a viry a také se boji, že by nemoc mohl přenést na své blízké. Nemocní často nutí k přehnané hygieně i své okolí.
Paradoxem je, že pokožka na rukou se stává po takové časté dezinfekci ještě zranitelnější a náchylnější na různá onemocnění.
Mezi další projevy onemocnění mohou patřit příznaky jako:
- nutkavé kontrolování, zda jste zamkli dveře
- zapínání a vypínání světla dokola
- koukání za dveře
- strach ze stoupnutí na bílé pruhy na silnici nebo na hrany dlažebních kostek
- nesmyslné hromadění, sbírání nepotřebných věcí
- opakované dotýkání se stejných předmětů bez zjevného smyslu
Léčba
Léčba spočívá hlavně v SSRI antidepresivech, protože lidé s OCD mají narušené hladiny serotoninu.
Posttraumatická stresová porucha
Vypjaté, extrémní situace se pomalu, ale jistě stávají součástí našeho života. Jejich výskyt narůstá, a proto stoupá i onemocnění posttraumatická porucha.
Výskyt
Vyvolat ji mohou situace jako například závažné autonehody, úmrtí blízkého, fyzické nebo psychické násilí, přímé ohrožení života v různých formách (střet s nebezpečným zvířetem, terorismus a podobně).
K posttraumatické stresové poruše může dojít i tehdy, pokud nejste přímý účastník situace, ale jen její pozorovatel. Sice nejste přímo ohrožen, ale horor, kterého jste svědkem, vás silně ovlivní.
Příznaky
Při tomto onemocnění je časté, že oběti mívají takzvaně flashbacky – krátké vzpomínky, útržky stresové situace. Pacient se také začne vyhýbat situacím, které mu jakkoliv připomínají danou okolnost.
Příznaky posttraumatické poruchy se objevují do 3 měsíců od přežití události. K tomu, aby byla posttraumatická porucha diagnostikována, musí přetrvávat alespoň po dobu jednoho měsíce.
Léčba
Léčba spočívá v psychoterapeutické podpůrné terapii a farmakoterapii – antidepresiva, anxiolytika.
Separační úzkostná porucha
Nejčastěji se vyskytuje u dětí, ale mají ji i někteří dospělí.
Děti ve věku 18 – 30 měsíců se přirozeně vyhýbají odloučení od nejbližších osob. U některých dětí se však tato fixace přenese i do pozdějšího věku. Tyto děti nezvládají a psychicky trpí při každém odloučení, nejčastěji od matky.
Vyskytuje se přibližně u 4 % dívek, o něco častější je u dívek než u chlapců.
Separační úzkost se projevuje problémy se spánkem a vyhýbání se situacím, kdy by muselo být dítě odloučeno od rodiče. Tyto děti se bojí školky a školy. Dítě může popisovat strach z úrazu, z únosu, zabití. Stejný strach jako o sebe prožívá i o rodiče.
Přítomny jsou i fyzické problémy. Dítě může například zvracet ze stresu, nejčastěji večer nebo ráno před školou. Děti si také vymýšlejí různé bolesti a onemocnění, aby se vyhnuli stresové situaci. Příznaky se obvykle zlepšovat během prázdnin.
Pacientovi se doporučuje postupný nácvik odloučení, ale i režimová opatření v rodině a ve škole.
V dospělosti má separační úzkost formy fixace na určitou osobu nebo místo.
Závěr
Úzkost je častá emoce moderního člověka. S narůstajícím stresem a nestabilním prostředím kolem nás je velký předpoklad, že úzkost a duševní onemocnění spojené s úzkostí budou narůstat.
Do jisté míry je úzkost pomocí sebetréninku zvládnutelná. Pokud však máte pocit, že je intenzivnější než by měla být, případně si s ní nevíte dál rady, doporučujeme návštěvu odborníků – psychologa a psychiatra.
Není žádná ostuda požádat o pomoc. Naopak, hanbou je nestarat se o své duševní zdraví a zanedbávat svou psychiku. Přejeme vám co nejméně ustrašených myšlenek a mnoho klidných chvil.
Určitě vás zajímá, jak se dá léčit úzkost. Připravili jsme pro vás článek, ve kterém zjistíte, jaké kroky můžete podniknout k zabránění vzniku úzkosti, jaké bylinky a volně prodejné léky jsou vhodné k léčbě anxiety a nakonec i léky, které vám může předepsat lékař.
Zdroje:
