Cytomegalovirus patří do skupiny herpes virů. Najdete ho v těle většiny lidí. Mnoho z nás ani neví o tom, že je nakaženo. Je to proto, že virus nezpůsobuje u zdravých lidí výrazné příznaky infekce. Nebezpečný je hlavně u pacientů s výrazně oslabenou imunitou (pacienti po transplantacích, pacienti s HIV a podobně). Závažný je i v těhotenství, kdy hrozí přenos na dítě. Zjistěte, co to je cytomegalovirus, jaké má příznaky a jaká je jeho diagnostika a léčba.
Co to je cytomegalovirus?
Jedná se o běžný virus, kterým se může nakazit kdokoliv. Pokud se jednou nakazíte, virus zůstává v organismu po celý život. Pokud jste zdraví, o přítomnosti cytomegaloviru s největší pravděpodobností nebudete vědět. Pokud se však vaše imunita oslabí, virus se může znovu reaktivovat a způsobit komplikace. Cytomegalovirus je nebezpečný u těhotných žen. Může se totiž přenést na dítě, u kterého by mohl způsobit příznaky infekce.
Přenos cytomegaloviru
Při běžném kontaktu s nakaženým člověkem k přenosu nedochází. Cytomegalovirus se přenáší tělními tekutinami, mezi které řadíme krev, sliny, mateřské mléko, ejakulát, moč a slzy. Virus lze přenést i na člověka ve fázi remise, tedy tehdy, když virus není aktivní.
Příznaky
Příznaky se objevují obvykle jen u rizikových skupin, mezi které řadíme:
- novorozence a kojené děti – cytomegalovirus se neprojeví u 90 % nakažených dětí, u zbylých dětí se projeví například předčasným porodem, nízkou porodní hmotností, žloutenkou, poruchami jater, mikroencefalopatií (nevyvinutá lebka) a podobně
- lidi s výrazně oslabenou imunitou – cytomegalovirus může způsobit pneumonii (zápal plic), hepatitidu (zánět jater), ezofagitidu (zánět jícnu), kolitidu (zánět tlustého střeva), retinitida (zánět očního pozadí)
Příznaky cytomegaloviru
U zdravých jedinců se příznaky cytomegaloviru vyvinou zřídka. Pokud se však objeví, často se podobají infekční mononukleóze:
- přítomna je zvýšená teplota
- zvýšené bílé krvinky
- bolesti hlavy
- bolesti svalů
- nechutenství
- bolest v krku
Diagnostika cytomegaloviru
Na diagnostiku se použije buď vzorek krve nebo jiná tělesná tekutina, případně biopsie z orgánu. Na potvrzení přítomnosti viru se zjišťuje přítomnost specifických protilátek IgG a IgM proti cytomegaloviru. IgG protilátky jsou v diagnostice důležitější, protože IgM se hůře interpretuje. Diagnostika se provádí pouze ve speciálních případech, například po transplantacích, u dětských onkologických pacientů a při podezření na cytymegalovírus v mozkomíšním moku.
Léčba cytomogelovirusu
U zdravých lidí a dětí se onemocnění neléčí. To platí i v případě, že se rozvine cytomegalovirová mononukleóza, která má tendenci se spontánně vyléčit.
Léčba u rizikových skupin
Léčba cytomegaloviru u novorozenců a imunokompromitovaných pacientů závisí na stupni onemocnění a jeho příznacích. V léčbě využíváme virostatika. Tyto léky nedokáží zcela odstranit virus, dokáží však zpomalit jeho rozmnožování. V současnosti se vědci snaží najít účinnější způsoby pro léčbu onemocnění, i ve formě prevence (očkování).
Prevence cytomegalovirové infekce
- Pijte a jezte jen z vlastního nádobí, virus může zůstávat na jídle a příborech po dlouhou dobu.
- Nesdílejte zubní kartáček s nikým jiným.
- Pravidelně si myjte ruce.
- Pokud vaše dítě používá dudlík, nikdy jej nečistěte olizováním, cytomegalovirus je přítomen ve slinách.
- Buďte monogamní, při pohlavním styku používejte kondom.
Shrnutí
V současnosti je nakaženo cytomegalovirem asi 50 – 100 % populace. U zdravých lidí virus nepředstavuje výrazné nebezpečí. Cytomegalovirus se při nakažení nachází téměř ve všech orgánech a také v tělesných tekutinách. U jedinců po transplantacích se po nakažení mohou rozvinout příznaky jako slabost, horečka a nechutenství, ale i závažnější příznaky jako artritida a zvětšení sleziny (splenomegalie).
Zdroje: