Cukrovka je vedle srdečních chorob, rakoviny a deprese jednou z nejčastějších civilizačních chorob. Hlavní otázkou zůstává: Jaká je skutečná příčina cukrovky? Může nás chronické přejídání sladkostmi přimět k boji s touto nemocí?
Možná jste slyšeli, jak rodiče varují své děti, že pokud budou jíst hodně sladkostí, dostanou cukrovku. Nebo že dědeček má jen mírnou cukrovku, protože si nepíchal inzulin. Jsou však tato tvrzení na místě?
Důvodů, proč jsou čekárny diabetologů (nejen v Česku) plné pacientů, je několik. Příčinou není jen nadměrná konzumace sladkostí, ale i špatný životní styl jako takový. Pokud tělo neustále energii přijímá, ale nevydává, může to vést k problémům. Nezdravá a nevyvážená strava, nedostatek fyzické aktivity, chronický stres, ale i genetické predispozice jsou faktory, které mohou přispívat k nárůstu počtu lidí s diagnózou cukrovky.
V hlavní roli inzulín
14. listopadu 1891 se narodil Frederick Grant Banting, kanadský fyziolog a jedna z klíčových postav objevu inzulínu. Za tento převratný objev získal v roce 1923 Nobelovu cenu. Tento významný den podporovaný Mezinárodní diabetologickou federací a Světovou zdravotnickou organizací se následně připomíná jako Světový den diabetu.
Jejím hlavním posláním je upozornit na rychle rostoucí počet případů jedné z nejčastějších nemocí současnosti, která se stává celosvětovým zdravotním problémem s potenciálně fatálními komplikacemi.
Slovo „diabetes“ má kořeny v řeckém slově „diabainó“, což znamená „přecházet přes“, a v latinském slově „mellitus“, což znamená „sladký jako med“. Tento název odkazuje na hlavní příznak onemocnění – vysokou hladinu cukru (glukózy) v krvi.
Tato nadměrná hladina je způsobena sníženou nebo zcela chybějící produkcí inzulinu, hormonu produkovaného slinivkou břišní. Inzulín je jedinečný v tom, že je jediným hormonem, který dokáže regulovat hladinu glukózy a umožnit její přechod z krve do svalů, tukových buněk a jaterních buněk.
Někdy se může vyskytnout tzv. inzulinová rezistence, kdy slinivka břišní produkuje dostatek inzulinu, ale tělo na něj nereaguje a nedokáže ho dostatečně využít.
Není cukrovka jako cukrovka
Diabetes je jedním z nejčastěji diagnostikovaných chronických onemocnění na světě, které každoročně postihuje miliony lidí. Je to tichý zabiják, jehož počet pomalu, ale jistě roste a který lidé často ignorují, dokud se příznaky neprojeví tak silně, že je nelze přehlížet.
Existují dva hlavní typy cukrovky: typ 1. a typ 2. Oba jsou stejně závažné, ale jejich příčiny, projevy a léčba se mohou lišit.
Diabetes mellitus 1. typu
Diabetes 1. typu, někdy nazývaný juvenilní diabetes, je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém nesprávně napadá buňky slinivky břišní, které produkují inzulín. Tento typ cukrovky je často diagnostikován u dětí a mladých dospělých, odtud také pochází jeho název.
Diabetes mellitus 2. typu
Diabetes 2. typu je naopak nejčastějším typem cukrovky a obvykle se objevuje v dospělosti, i když se stále častěji diagnostikuje i u dětí. Tento typ cukrovky se vyznačuje tím, že tělo buď není schopno správně využívat inzulín, nebo ho není schopno produkovat dostatečné množství.
Těhotenská cukrovka
Během těhotenství se může vyvinout také těhotenská cukrovka. I když po porodu obvykle odezní, zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu v pozdějším věku.
Každý z těchto typů diabetu má své vlastní problémy a komplikace. Jedno však mají společné – žádný z nich zatím nelze vyléčit. Vliv cukrovky na naše zdraví a život souvisí s neustálým bojem o udržení hladiny cukru v krvi pod kontrolou a se zvládáním případných komplikací.
Rizikové faktory a metabolický syndrom
Významnými rizikovými faktory cukrovky 2. typu jsou nadváha, nedostatek pohybu a špatná strava. Za škodlivé se považují tučné potraviny s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin.
Cukrovka se často vyskytuje společně s vysokým krevním tlakem, poruchami metabolismu tuků a zvýšenou hladinou kyseliny močové, což se označuje jako metabolický syndrom.
Opatrnosti je třeba při prvních příznacích, jako je nadměrná žízeň, silné pocení a časté plísňové infekce na nohou nebo v intimní oblasti.
Přestože je cukrovka tak rozšířená, je obklopena řadou mýtů, které mohou vnášet zmatek a dezinformace.
Nejčastější mýty o cukrovce
1. Mýtus: Cukrovka je nemoc, která postihuje pouze lidi s nadváhou.
Pravda: Přestože obezita zvyšuje riziko cukrovky 2. typu, cukrovkou mohou onemocnět i lidé s normální hmotností. Cukrovka 1. typu, která je autoimunitní, se může vyskytnout u lidí bez ohledu na jejich tělesnou hmotnost.
2. Mýtus: Hodně cukru způsobuje cukrovku
Pravda: Konzumace velkého množství cukru může vést k zubním problémům, zejména pokud zanedbáváte čištění zubů, ale nemusí nutně vést k cukrovce. U diabetu 1. typu je hlavním mechanismem útok imunitního systému na tělu vlastní B-buňky slinivky břišní, což jsou buňky zodpovědné za produkci inzulinu.
Příčiny tohoto autoimunitního procesu nejsou dosud zcela objasněny, ale je pravděpodobné, že existuje genetická predispozice a určitý oxidační mechanismus, který aktivuje imunitní systém proti vlastním B-buňkám.
Cukrovka 2. typu je naopak často spojována s moderním životním stylem. Na jejím vzniku se jistě podílí genetika, ale k jejímu rozvoji přispívají i vnější faktory, jako je obezita, nedostatek fyzické aktivity, nadměrné množství vysokoenergetických, nezdravých potravin a stres.
3. Mýtus: Když mám cukrovku, nemůžu jíst nic sladkého.
Pravda: Lidé s cukrovkou by měli výrazně omezit příjem jednoduchých cukrů, jako je běžný cukr, med a sladkosti. Naopak složené cukry, které se nacházejí například v celozrnném chlebu a pečivu, celozrnných těstovinách, ovesných vločkách, veškeré zelenině a ovoci, by měly tvořit základ jejich stravy.
Jako vodítko pro odhad množství cukrů v potravinách se často používá tzv. sacharidová jednotka. Tato jednotka je užitečná zejména pro diabetiky, kteří se léčí inzulinem. Podle počtu sacharidových jednotek v jídle lze určit, kolik krátkodobě působícího inzulinu je třeba před jídlem podat.
4. Mýtus: Pokud mám cukrovku, musím se vyhýbat sportu.
Pravda: Pravidelné cvičení je důležité pro všechny lidi, včetně diabetiků. Může pomoci regulovat hladinu cukru v krvi a zlepšit celkový zdravotní stav.
Na světě je několik sportovců, kteří dosahují špičkových výkonů, a přesto bojují s cukrovkou. Aktivní životní styl je nedílnou součástí zdravého života, a pokud vás cvičení nebo běh příliš neláká, mohou být ideální alternativou výlety do přírody, svižná chůze nebo pěší turistika.
Pravidelná fyzická aktivita se u lidí s cukrovkou doporučuje z mnoha důvodů. Mimo jiné:
- stabilizuje hladinu cukru v krvi,
- podporuje krevní oběh, metabolismus a pomáhá udržovat optimální krevní tlak,
- zvyšuje účinnost inzulínu,
- přispívá k udržení ideální tělesné hmotnosti,
- pozitivně ovlivňuje duševní zdraví.
Náš tip: Pokud chcete do svého života zařadit pravidelné cvičení, měli byste si umět sestavit vlastní tréninkový plán.
5. Mýtus: Když mám cukrovku já, bude ji mít i moje dítě.
Pravda: Matka s cukrovkou může mít naprosto zdravé dítě. Ale i zdravá maminka může přivést na svět dítě, u kterého lékaři později diagnostikují cukrovku. Je důležité si uvědomit, že zdraví dítěte je ovlivněno také správnou léčbou diabetu v průběhu těhotenství.
Není pochyb o tom, že genetika má na vznik cukrovky významný vliv. Nicméně není jediným určujícím faktorem. I lidé bez dědičných neboli genetických předpokladů mohou onemocnět cukrovkou, zejména prvním typem. Nesmíme přehlížet faktory prostředí, které rovněž hrají klíčovou roli při ohrožení lidí vznikem tohoto onemocnění.
6. Mýtus: Děti mohou z cukrovky vyrůst
Pravda: Diabetes mellitus 1. typu je onemocnění, které může postihnout děti a dospívající. Příčinou je narušení specifických B-buněk ve slinivce břišní, které jsou zodpovědné za produkci inzulinu. Když jsou tyto buňky poškozeny, nelze je již obnovit ani doplnit, což znamená, že tento typ cukrovky je průvodcem na celý život.
7. Mýtus: Diabetici by neměli jíst ovoce, protože obsahuje hodně cukru.
Pravda: Ovoce je plné vitamínů a minerálů, obsahuje také cennou vlákninu a ano, také cukry. Přestože jsou tyto přírodní cukry součástí zdravé stravy, ne každý by měl ovoce konzumovat bez omezení. Diabetici by měli být při konzumaci této potraviny opatrní, ale to není důvod, aby ovoce ze svého jídelníčku zcela vyloučili.
Lékař nebo dietolog vám poradí, jaké ovoce a v jakém množství mohou diabetici bezpečně konzumovat.
8. Mýtus: Diabetes není tak vážný, když si nepíchám inzulín.
Pravda: Je rozšířeným mýtem, že pokud někdo nepoužívá inzulin, jeho cukrovka nebude tak závažná. Takové přesvědčení je však mylné. Bez ohledu na to, zda inzulin používáte, nebo ne, se stále můžete setkat s komplikacemi spojenými s tímto onemocněním, a to zejména v případě, že nemáte optimálně nastavenou léčbu cukrovky.
I u diabetu 2. typu lékaři někdy přistupují k léčbě inzulinem, zejména pokud předchozí léčba tabletami (perorálními antidiabetiky) nepřinesla očekávané výsledky. To znamená, že ani při maximálních dávkách perorálních antidiabetik nebylo možné dosáhnout uspokojivé kontroly diabetu.
9. Mýtus: Cukrovkou 2. typu mohou onemocnět pouze staří lidé
Pravda: Je pravda, že diabetes 2. typu je častěji diagnostikován u lidí starších 40 let. Ale pozor, to neznamená, že mladší lidé jsou vůči této zdravotní hrozbě imunní. V posledních letech se věk nástupu onemocnění posouvá do mladších let života.
Proč tomu tak je? Zdá se, že příčinou jsou dědičné dispozice, ale významnou roli hrají i faktory životního stylu. Mezi ně patří nadváha a obezita, nedostatek fyzické aktivity a konzumace vysoce kalorické stravy nevhodného složení.
Závěr
Diabetes je závažné onemocnění, které může mít vážné následky na zdraví člověka. Přesto se o ní šíří mnoho mýtů a polopravd, které mohou zkreslovat realitu a uvádět v omyl lidi, kteří se snaží této nemoci porozumět a zvládnout ji.
Není pravda, že cukrovka je důsledkem nadměrné konzumace sladkostí nebo že ji lze vyléčit pouze dietou a cvičením. Není ani pravda, že všichni diabetici potřebují inzulín nebo že by měli omezit fyzickou aktivitu.
Ve skutečnosti je přístup k léčbě a léčbě diabetu individuální a závisí na typu diabetu, celkovém zdravotním stavu jedince a dalších faktorech. Proto je tak důležité konzultovat všechny otázky a obavy týkající se diabetu se zdravotnickými pracovníky.
V neposlední řadě je více než kdy jindy důležité se o této nemoci vzdělávat a být o ní informován. Cukrovka je složitá a její správné pochopení vyžaduje získání spolehlivých informací. Máte-li otázky nebo obavy týkající se diabetu, obraťte se na svého lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka. Vždy se snažte získávat informace z důvěryhodných zdrojů.
Zdroje:
