Proč každý potápěč potřebuje vědět o dekompresní nemoci
Potápění je fascinující aktivita, která umožňuje prozkoumat podvodní svět a jeho krásy. Avšak jako každá aktivita, i potápění s sebou přináší určitá rizika. Jedním z nejvážnějších rizik při potápění je dekompresní choroba, která může vést k vážným zdravotním problémům. Proto je důležité, aby každý potápěč věděl, jak rozpoznat symptomy této nemoci a věděl, jak jednat v případě jejího výskytu.
Co je dekompresní nemoc?
Dekompresní choroba, známá také jako nemoc z ponoru neboli „the bends“, představuje komplexní zdravotní stav, který může postihnout potápěče, ale i lidi v jiných situacích, kde dochází k rychlé změně tlaku.
Tato nemoc je způsobena neadekvátním uvolněním rozpuštěných plynů, zejména dusíku, z tělesných tekutin a tkání při návratu do normálního tlakového prostředí po vystavení zvýšenému tlaku.
Historie objevení a studia dekompresní nemoci
Zájem o dekompresní nemoc se začal rozvíjet v 19. století s rozvojem podmořského stavebnictví a potápění. První systematické studie byly zahájeny v období budování velkých podmořských tunelů, kdy pracovníci začali hlásit bolesti a jiné symptomy po práci v komorách pod vysokým tlakem a následném návratu na normální atmosférický tlak.
V roce 1878 Paul Bert identifikoval dusík jako zdroj problémů a položil základy pro pochopení vlivu plynů rozpuštěných v těle na zdraví člověka pod tlakem.
V následujících letech, zejména díky práci Johna Scotta Haldanea na začátku 20. století, byly vyvinuty první dekompresní tabulky, které umožnily potápěčům plánovat své ponory a dekompresi tak, aby minimalizovaly riziko vzniku dekompresní choroby.
Od té doby se výzkum a pochopení této nemoci neustále rozvíjely, což umožnilo lepší prevenci a léčbu.
Základní principy dekompresní nemoci včetně příčin a mechanismu vzniku
Dekompresní choroba vzniká, když se dusík nebo jiné plyny, které jsou při vyšším tlaku rozpuštěny v krvi a tkáních, uvolňují ve formě bublin při snížení tlaku, jako je tomu při výstupu z hloubky zpět na povrch.
Tento proces je podobný uvolnění bublinek v otevřené láhvi sodové vody – při snížení tlaku se plyny, které byly dříve rozpuštěny v tekutině, uvolní a vytvoří bubliny.
Pokud jsou tyto bubliny přítomny v krvi nebo tkáních v dostatečně velkém množství, mohou způsobit různé zdravotní problémy, od mírné bolesti až po vážné život ohrožující stavy.
Barotrauma
Barotrauma je způsobeno neschopností vyrovnávat tlaky nebo působením zvýšeného barometrického tlaku na vzduch v uzavřených prostorách.
Při ponoru mohou vzniknout komplikace, pokud potápěč neumí adekvátně vyrovnávat tlak ve středním uchu prostřednictvím Eustachovy trubice, má blokován vnější zvukovod, nebo pokud se v důsledku zánětu blokuje vzduch v nosních dutinách.
Problémy mohou nastat i tehdy, pokud potápěč během sestupu zadržuje dech nebo nedostatečně vydechuje při výstupu na hladinu.
Příznaky dekompresní nemoci
Dekompresní choroba je závažný zdravotní stav, který může postihnout nejen potápěče, ale i lidi vystavené rychlé změně tlaku, jako jsou například piloti, astronauti nebo pracovníci v kompresovaném vzduchu.
Projevuje se řadou symptomů, které mohou vážně ovlivnit zdraví a v některých případech mohou být dokonce život ohrožující. Diagnostika této choroby vyžaduje důkladné posouzení příznaků, historie ponorů a možného vystavení sníženému tlaku.
Příznaky dekompresní choroby
Nejběžnější příznaky dekompresní nemoci mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny pouze na:
- Bolest kloubů – často popisovaná jako hlavní příznak, může být mírná až velmi intenzivní.
- Pocit únavy – neobvyklá nebo extrémní únava, která není přiměřená provedené aktivitě.
- Svědění kůže – může být doprovázeno výskytem fleků nebo vyrážek i mimo plavkoviny.
- Závratě nebo vertigo – pocit točení nebo nestability.
- Brnění nebo paralýza – znecitlivění nebo změněná citlivost v určitých částech těla.
- Dušnost – problémy s dýcháním nebo pocit nedostatku vzduchu.
- Svalová slabost – snížená svalová síla, až do stavu neschopnosti pohybu.
- Problémy s močením – potíže s vyprazdňováním plného měchýře.
Vážnější případy mohou zahrnovat i neurologické symptomy, jako jsou zmatenost, změny osobnosti, problémy s koordinací a pohybem a v extrémních případech až bezvědomí nebo smrt.
Příznaky barotraumatu
Subjektivní symptomy barotraumy zahrnují:
- bolesti uší a ve sluchovém kanálu, krvácení z ucha, dezorientaci, nevolnost, ztrátu rovnováhy, zvonění a hučení v uších, prasknutí bubínku.
- bolesti v dutinách a ústech, krvácení z nosu.
- zvýšené prokrvení spojivek, drobné krevní výrony na kůži v oblasti dýchacího přístroje.
- bolesti na hrudi, kašel, krev v hlenu, dušnost.
- kolikové bolesti břicha, nadýmání, ztráta chuti k jídlu, časté odcházení plynů.
Arteriální vzduchová embolie
Arteriální vzduchová embolie nastává, když při zvýšeném tlaku v plicích dojde k prasknutí alveolu, čímž vzduch proniká do plicní cirkulace a dále do systémové cirkulace. Tento vzduch může blokovat krevní oběh v koronárních, cerebrálních nebo jiných systémových cévách.
Při vynořování z hlubokých hloubek kvůli poklesu barometrického tlaku se vzduchové bubliny zvětšují, což zhoršuje příznaky. To může vést k srdečnímu infarktu, vážným arytmiím, cévní mozkové příhodě nebo k bezvědomí a křečím.
Rozlišovacím znakem mezi cerebrální embolií a neurologickými symptomy vážné dekompresní choroby je rychlost, s jakou se příznaky objeví.
U vzduchové embolie se příznaky objeví do 10 až 20 minut po vynoření a čím dříve se objeví, tím jsou rozsáhlejší a závažnější.
Diagnostika dekompresní choroby
Diagnostika dekompresní choroby představuje důležitý krok v procesu léčby a managementu tohoto zdravotního stavu.
Vzhledem k tomu, že příznaky mohou být různorodé a někdy mírné, je důkladná diagnostika nezbytná pro správné určení diagnózy a následnou léčbu.
Diagnostický proces zahrnuje několik kroků a metod, které umožňují lékaři získat komplexní obraz o stavu pacienta.
Fyzikální vyšetření je prvním krokem, kdy lékař provede základní posouzení pacientových příznaků. To zahrnuje vizuální kontrolu kůže, měření vitálních funkcí, jako je krevní tlak, tep, dýchání, tělesná teplota a posouzení fyzického stavu pacienta.
Lékař může hledat specifické fyzické znaky, které jsou charakteristické pro dekompresní chorobu, jako jsou například kožní vyrážky, otoky nebo změny v citlivosti končetin.
Anamnéza je dalším důležitým krokem, kdy lékař shromažďuje podrobné informace o pacientových nedávných ponorech, včetně délky a hloubky ponorů, rychlosti výstupu a typu použitého dýchacího zařízení.
Informace o jakýchkoli předchozích epizodách dekompresní choroby nebo jiných relevantních zdravotních problémech jsou také důležité.
Neurologické testy se provádějí v případě, že pacient vykazuje příznaky, které naznačují možné neurologické postižení. Tyto testy mohou zahrnovat vyšetření reflexů, koordinace, síly a citlivosti v různých částech těla, aby se zjistila přítomnost neurologických defektů, které by mohly být důsledkem dekompresní choroby.
Zobrazovací metody, jako jsou magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), poskytují vizuální obraz vnitřních struktur těla a mohou pomoci identifikovat přítomnost bublin nebo jiných poškození ve tkáních, které jsou charakteristické pro dekompresní chorobu.
Tyto metody jsou zvláště užitečné při diagnostice závažných případů, kde jsou postiženy vnitřní orgány nebo centrální nervový systém.
Echokardiografie je specifický diagnostický nástroj, který může být použit k detekci přítomnosti plynných bublin v srdci nebo krevním oběhu.
Tato metoda využívá ultrazvuk k vizualizaci srdce a může pomoci identifikovat abnormality v srdečním rytmu nebo struktuře, které by mohly být způsobeny dekompresní chorobou.
Každý z těchto diagnostických kroků přispívá k celkovému pochopení stavu pacienta a umožňuje lékaři určit nejvhodnější způsob léčby. Je důležité, aby se při podezření na dekompresní chorobu konzultovalo s lékařským specialistou, který má zkušenosti s léčbou tohoto konkrétního zdravotního stavu.
Pamatujte: Prevence a včasná léčba jsou klíčové pro udržení zdraví a předcházení komplikacím. Týká se to i komplexní péče o pacienty s onemocněním ledvin, srdce či trávicího traktu.
Jaký je rozdíl mezi dekompresní nemocí a vzduchovou embolií
Rozlišování mezi dekompresní nemocí (DKCH) a vzduchovou embolií může být na základě klinického vyšetření často komplikované.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma stavy spočívá v tom, že embolizace může být vyvolána jakoukoli formou potápění a příznaky se objeví téměř okamžitě, obvykle do 10 až 120 minut, přičemž symptomy souvisí především s centrálním nervovým systémem (CNS).
Na druhé straně, při dekompresní nemoci je nástup neurologických příznaků pomalejší, může trvat až 36 hodin, a postihuje nejen CNS, ale také míchu.
Je důležité zdůraznit, že ačkoli mnohé symptomy mohou být společné i pro jiné zdravotní stavy, v případě, že se vyskytnou po potápění, je kritické považovat je za potápěčskou nehodu a začít s léčbou, dokud se nevyloučí potápěčský původ těchto problémů.
Prevence dekompresní choroby
Prevence dekompresní choroby je klíčovým faktorem při zajištění bezpečnosti a zdraví při potápění nebo práci v prostředích s vysokým tlakem.
Dekompresní choroba může mít vážné zdravotní důsledky, proto je nezbytné dodržovat určité postupy a pravidla, která minimalizují riziko jejího vzniku.
V této části se zaměříme na důležitost prevence a na to, jak se vyhnout dekompresní nemoci při potápění nebo práci pod tlakem.
Důležitost prevence a jak se vyhnout dekompresní nemoci při potápění nebo práci pod tlakem
Prevence dekompresní choroby začíná s pochopením rizik spojených s rychlými změnami tlaku a s vědomím, že dodržování bezpečnostních postupů je nezbytné.
Jedním z klíčových nástrojů pro potápěče jsou potápěčské počítače, které vypočítají hloubku, čas ponoru a optimální rychlost výstupu, čímž značně snižují riziko vzniku dekompresní choroby.
Pravidla a doporučení pro bezpečnou dekompresi
Plánování ponoru:
Před ponorem důkladně naplánujte každý aspekt ponoru včetně maximální hloubky, času ponoru a potřebné dekomprese. Využijte moderní technologie k výpočtu optimálního plánu ponoru.
Pomalý výstup:
Jedno z nejdůležitějších pravidel při potápění je udržování pomalé a kontrolované rychlosti výstupu, obvykle ne více než 9–18 metrů za minutu. Většina potápěčských počítačů vás upozorní, pokud výstup probíhá příliš rychle.
Bezpečnostní zastávky:
Proveďte bezpečnostní zastávky, zejména po hlubokých nebo delších ponorech. Obvykle se doporučuje zastávka na hloubce 3–5 metrů na 3–5 minut. Tyto zastávky pomáhají eliminovat přebytečné plyny rozpuštěné v těle.
Hydratace a fyzická kondice:
Udržujte dobrou hydrataci a fyzickou kondici, které mohou zlepšit vaši schopnost zvládat dekompresi. Dehydratace a slabá fyzická kondice mohou zvýšit riziko vzniku dekompresní choroby.
Limitujte ponory:
Omezte počet ponorů za den a dodržujte povrchové intervaly mezi ponormy pro to, aby se tělo stihlo zotavit a zbavit nadbytečných plynů.
Pozor na zdravotní stavy:
Pokud máte zdravotní problémy, které by mohly ovlivnit vaši schopnost dekomprese (např. problémy s plícemi nebo srdcem), poraďte se před ponorem s lékařem.
Léčba a první pomoc
Rychlá a správná první pomoc a následná léčba jsou klíčové pro zmírnění symptomů a prevenci vážných zdravotních komplikací dekompresní choroby.
V této části se zaměříme na popis první pomoci při podezření na dekompresní chorobu a na možnosti léčby, včetně použití dekompresní komory.
Zajímavost: Víte, jaká je dostupná léčba při onemocněních ledvin?
Popis první pomoci při podezření na dekompresní chorobu
Objeví-li se příznaky slučitelné s dekompresní chorobou, je nezbytné okamžitě začít s příslušnou první pomocí a kontaktovat nejbližší zdravotnické služby.
První pomoc:
- Vytažení postiženého z vody.
- Umístění do stabilní polohy s hlavou níž než tělo.
- Podávání dýchání čistým kyslíkem.
- Zamezení další ztráty tepla.
- Přeprava do hyperbarické komory.
Základem první pomoci je poskytnutí doplňkového kyslíku v co nejvyšší možné koncentraci. Vysoké koncentrace kyslíku, pokud jsou poskytnuty rychle a po delší dobu, mohou snížit nebo dokonce eliminovat symptomy dekompresní nemoci, byť často jen dočasně, pokud není zajištěna definitivní léčba.
Možnosti léčby dekompresní nemoci
Definitivní léčbou dekompresní choroby je hyperbarická kyslíková terapie (HBOT), při které se pacientovi podává čistý kyslík při tlaku podstatně vyšším, než je atmosférický tlak. HBOT zmenšuje velikost přítomných bublin a zlepšuje gradienty, které podporují dodávku kyslíku a eliminaci inertních plynů.
Tato terapie se obvykle poskytuje v dekompresních komorách. Dekompresní komora může být monoplace (určena pro jednoho pacienta bez vnitřního personálu) nebo multiplace (navržena tak, aby pojala více pacientů a zdravotnický personál).
Plného vyřešení symptomů dekompresní choroby se často dosáhne po jedné nebo několika HBOT léčbách. V některých případech však může být vyřešení neúplné, dokonce i po mnoha léčbách.
Běžným klinickým přístupem je pokračovat v léčbě, dokud se nezaznamená žádné další zlepšení symptomů pacienta. Mírné zbytkové symptomy se potom často pomalu vyřeší po ukončení série léčebných procedur.
Úplné vyřešení symptomů může někdy trvat měsíce a v některých případech nemusí být nikdy dosaženo.
Jak se bezpečně potápět
Bezpečné potápění je základem pro každého, kdo chce objevovat podvodní svět. I když potápění nabízí nesčetné krásy a dobrodružství, neoddělitelně k němu patří také riziko. Proto je důležité vědět, na co si dát pozor a jak se správně připravit.
Kurzy potápění a výběr seriózního lektora jsou klíčovými kroky na cestě k bezpečnému a zodpovědnému potápění.
V této části se dozvíte, jak se bezpečně potápět, na co si dát pozor a jak vybrat správného instruktora potápění.
Tip: Potápění a šnorchlování v moři bývá častou dovolenkovou zábavou, ale víte, jak se efektivně sbalit na rodinnou dovolenou?
Když začínáte s potápěním
Když se rozhodnete pro potápění, otevírá se před vámi zcela nový svět plný dobrodružství a nezapomenutelných zážitků pod vodní hladinou.
Tato aktivita vám umožní nahlédnout do tajemného podmořského světa, kde se můžete setkat s různorodými mořskými tvory, obdivovat korálové útesy nebo prozkoumat zatopené vraky lodí, které jsou domovem pro mnohé mořské živočichy.
Předtím, než se však ponoříte do hlubin, je důležité se řádně připravit:
Výběr vhodného kurzu: Začněte základním kurzem pro začátečníky, kde se naučíte základy potápění, jak správně používat potápěčské vybavení, jak řešit běžné problémy pod vodou a jak bezpečně plánovat ponory.
Zdravotní připravenost: Před začátkem jakéhokoli kurzu potápění je nezbytné podstoupit lékařskou prohlídku, abyste se ujistili, že nemáte zdravotní problémy, které by mohly potápění komplikovat.
Pozornost na vybavení: Před každým ponorem pečlivě zkontrolujte své vybavení. Ujistěte se, že je v dobrém stavu a správně nastaveno. Nezanedbávejte pravidelnou údržbu a servis potápěčského vybavení.
Plánování ponoru: Nikdy se nepotápějte bez předchozího plánování. Poznejte hloubku, předpokládaný čas ponoru a mějte dostatečné zásoby vzduchu. Vždy informujte někoho na břehu o vašem plánu ponoru.
Dodržování limitů: Nepřekračujte hloubky a časy ponoru, pro které jste byli vyškoleni. Postupné zvyšování zkušeností je důležité pro zvládnutí nových výzev.
Potápěčský partner: Potápějte se vždy s partnerem. Systém buddy není jen o zábavě, ale také o vzájemné bezpečnosti.
Dobrý tip: Znáte nejlepší lokality pro potápění v Evropě?
Na co si dát pozor
- Dekompresní choroba: Věnujte pozornost pravidlům bezpečné dekomprese a používejte potápěčský počítač, který vám pomůže monitorovat bezpečné limity.
- Pocit únavy nebo nevolnosti: Při jakýchkoli známkách únavy, nevolnosti nebo špatné pohody přerušte ponor.
- Změny počasí a proudů: Buďte obezřetní při změnách počasí a proudů, které mohou ponor komplikovat.
Kurzy potápění – jak najít seriózního lektora
- Certifikace: Vyberte si instruktora nebo potápěčské centrum, které je certifikováno uznávanou organizací, jako je PADI, SSI nebo NAUI.
- Reference: Podívejte se na recenze a doporučení od předchozích studentů.
- Zkušenost: Zjistěte, jaké zkušenosti má instruktor s výukou a jaké specializované kurzy nabízí.
- Přístup: Zajistěte si schůzku s instruktorem před začátkem kurzu, abyste mohli posoudit jeho přístup a metody výuky.
Bezpečné potápění začíná správným vzděláváním a zodpovědným přístupem. Výběrem kvalitního kurzu a seriózního lektora položíte základy pro bezpečná a potěšující potápěčská dobrodružství.
Článek jsme pro vás připravili ve spolupráci s:
Radka Žiaková, Obsahový specialista na optimalizaci webů z PoctiveSEO: Pomůžeme vám s viditelností webu, marketingem, PPC reklamou.
Zdroje: